Ve specifické prevenci se teď věnujeme tématu "můj přítel". Je velmi těžké rozeznat dobrého přítele a tak se teď s dětmi nad tímto tématem zamýšlíme.
Dnes jsem si připravila program s názvem: "MŮJ PŘÍTEL - JAKÝ BY MĚL BÝT". A jaké to bylo? Udělejte si představu z následujících řádků a fotografií.
Svolala jsem děti k sobě, aby utvořily kruh. Udělali jsem „kolečko“ – předávali jsme si balón – kdo měl balón, řekl, co se mu dnes líbilo. Nejvíce se dětem líbilo něco ze školy či z klubu.
Po úvodním „kolečku“ jsem dětem nabídla program – chtěly se zúčastnit všechny. Rozdělila jsem děti do skupinek 3x po dvou a 1x po třech dětech. Dostaly toto zadání – každá skupina dostane velký papír a na ten nakreslí a popíše, jaký by měl být jejich přítel. Na práci měly 20 minut. Činnost probíhala v klubové části u stolků, pracovníci chodili mezi dětmi a odpovídali na jejich dotazy.
Po tvořivé činnosti jsem děti vyzvala k úklidu. Po něm jsem se přesunuli do sálu, kde už byly nachystané židličky v půlkruhu a tabule v jejich čele. Děti se usadily a já a Barčou jsme postupně připevnily k tabuli obrázky dětí. Autoři vždy přišli k výkresu, popsali „přítele“ a odůvodnili, proč chtějí, aby byl zrovna takový. Kladla jsem v průběhu otázky, které reagovaly na vyprávění dětí.
Nakonec jsem si stoupla do čela půlkruhu a zeptala se dětí, které vlastnosti se objevovaly u více obrázků. Byly to tyto vlastnosti:
1) hodný
2) vtipný, srandovní
3) důvěryhodný (děti psaly slovo „důvěřivý“, které si zaměnily se slovem „důvěryhodný“ – vysvětlily jsme jim s Barčou rozdíl)
4) hezký, krásný
Zeptala jsem se děti, co se jim nejvíce líbilo na klubu a většina odpověděla: „kreslení“. Když jsem se zeptala, co jim vadilo, řeklo několik dětí „zlobení ostatních“.
Na závěr jsem se zeptala, o čem jsme si dnes povídali. Van Dame řekl: „O našem kamarádovi . jaký je.“.. Ady se horlivě hlásila a řekla: „Nene... dnes to bylo o tom, jaký bychom chtěli, aby byl náš přítel – ne, jaký je.“.
No a na úplný závěr jsem se dětí zeptala, koho baví povídání na klubu – když si společně povídáme – z deseti dětí se to líbí devíti. Zeptala jsem se: „Chcete si na klubu povídat?“ a odpověď zněla (opět od devíti dětí): „Ano!“.
Dnes jsem si připravila program s názvem: "MŮJ PŘÍTEL - JAKÝ BY MĚL BÝT". A jaké to bylo? Udělejte si představu z následujících řádků a fotografií.
Svolala jsem děti k sobě, aby utvořily kruh. Udělali jsem „kolečko“ – předávali jsme si balón – kdo měl balón, řekl, co se mu dnes líbilo. Nejvíce se dětem líbilo něco ze školy či z klubu.
Po úvodním „kolečku“ jsem dětem nabídla program – chtěly se zúčastnit všechny. Rozdělila jsem děti do skupinek 3x po dvou a 1x po třech dětech. Dostaly toto zadání – každá skupina dostane velký papír a na ten nakreslí a popíše, jaký by měl být jejich přítel. Na práci měly 20 minut. Činnost probíhala v klubové části u stolků, pracovníci chodili mezi dětmi a odpovídali na jejich dotazy.
Po tvořivé činnosti jsem děti vyzvala k úklidu. Po něm jsem se přesunuli do sálu, kde už byly nachystané židličky v půlkruhu a tabule v jejich čele. Děti se usadily a já a Barčou jsme postupně připevnily k tabuli obrázky dětí. Autoři vždy přišli k výkresu, popsali „přítele“ a odůvodnili, proč chtějí, aby byl zrovna takový. Kladla jsem v průběhu otázky, které reagovaly na vyprávění dětí.
Nakonec jsem si stoupla do čela půlkruhu a zeptala se dětí, které vlastnosti se objevovaly u více obrázků. Byly to tyto vlastnosti:
1) hodný
2) vtipný, srandovní
3) důvěryhodný (děti psaly slovo „důvěřivý“, které si zaměnily se slovem „důvěryhodný“ – vysvětlily jsme jim s Barčou rozdíl)
4) hezký, krásný
Zeptala jsem se děti, co se jim nejvíce líbilo na klubu a většina odpověděla: „kreslení“. Když jsem se zeptala, co jim vadilo, řeklo několik dětí „zlobení ostatních“.
Na závěr jsem se zeptala, o čem jsme si dnes povídali. Van Dame řekl: „O našem kamarádovi . jaký je.“.. Ady se horlivě hlásila a řekla: „Nene... dnes to bylo o tom, jaký bychom chtěli, aby byl náš přítel – ne, jaký je.“.
No a na úplný závěr jsem se dětí zeptala, koho baví povídání na klubu – když si společně povídáme – z deseti dětí se to líbí devíti. Zeptala jsem se: „Chcete si na klubu povídat?“ a odpověď zněla (opět od devíti dětí): „Ano!“.
Žádné komentáře:
Okomentovat